Tak tohle už je správně, jsem si říkala, že už bys musela být s fantizií hodně na štíru, kdyybys stejnou kapitolu dala ke dvěma povídkám :D Tohle mi ale nedělej, ta scéna s Malfoyem....vrrrrrrrrr :D *anděl* Hmmmmmm a pak zjistím, že to byl jen sen :D ovšem představa Hermiony jako mlátičky mě dostala ze židle :D Ovšem pak? Cos provedla Fredovi? Mrcho! Cos to udělala? Okamžitě další kapitolu jinak si mě nepřej!
P.S. Teď mimo povídku: To, že jsi vyměnila Zlín za Znojmo se mi líbilo, ale to, že jsi vyměnila Znojmo za Zlín, takl to se mi nelíbí ani v nejmenším! Jinak, Hatě jsme si užili, ne? I s Vinetouem! Ale tomu herci je tak přes devadesát, ne? :D Doufám, že si zase někdy dáme M&M ;)
Kapitola IV. - Sakra!
„Sakra, sakra, sakra!" úpěla jsem a vzteky kopala do dveří, které se ne a ne otevřít.
„Vzdej to konečně, Potterová ," ozval se mužský hlas, kterému očividně hluk způsobený kopáním vadil.
Vrhla jsem na něj pohled typu, ještě jednou promluvíš a upeču si tě k večeři.
„Zmlkni, Malfoyi. Rozumíš? Zmlkni! Buď zticha! Nemluv! Drž hubu! Chápeš to?" začínala jsem být opravdu naštvaná a frustrovaná.
„Dneska je Štědrý večer a já tu trčím s tebou, namísto toho abych byla se svými přáteli. " Na chvíli nastalo ticho. Napadla mě divná otázka, ale moje zvědavost mi prostě nedala.
„Tobě nevadí, že nebudeš doma? "
„Hmm, no ve skutečnosti ani ne. Další nudný snobský večírek. A navíc musel bych tančit s Pansy," ušklíbl se.
„Aha, no to chápu. Já měla být dneska u Weasleyových. Tohle není fér," poslední slova jsem řekla spíš jen pro sebe a znovu jsem kopla do dveří.
„AUU!!" sedla jsem si na zadek a začala si třít naražený palec.
„Tohle jsou teda svátky," bručela jsem.
Následovala opět chvíle ticha. Já si třela svůj palec a Malfoy, no ten seděl na studené podlaze a vypadal, že přemýšlí.
Hůlky nám byli na nic, to byla hned první věc, co jsme zkusili, ale nic. Vstala jsem.
„Já se odsud dostanu. Já se tak snadno nevzdám. Já ty pitomý dveře naučím, kdo je Jessica Potterová! " a znovu jsem začala kopat do těch velikých dubových okovaných dveří.
Malfoy vyskočil na nohy.
„Potterová, pro Merlinovu plesnivou čapku. Nech toho!" Nehodlala jsem se vzdát tak lehce. Neúnavně jsem bušila a kopala do zatvrzelých dveří dál a dál.
Kop.
Buch.
Kop.
„Potterová! Já tě varuju! Přestaň, nebo…"
„Co? Začaruješ mě? Víš, že to tady nejde!" zeptala jsem se ho posměšně. A opět jsem začala bušit do dveří.
„Ne, nezačaruju tě. Udělám něco mnohem zábavnějšího," ušklíbl se. Opatrně se ke mně přibližoval, slyšela jsem pouze jeho kroky a tak jsem dál neúnavně kopala do dveří. Prudce mě obrátil čelem k sobě a přitiskl svoje rty na ty moje. Zděsila jsem se, bránila se. Jenže Malfoy mě nehodlal pustit jen tak. Po chvíli jsem se bránit přestala, myslela jsem si, že ho to přestane bavit. Jenže on nepřestával a co hůř, začínalo se mi to líbit.
„Jess! Jess, jsi tam? Slyšíš nás?" Malfoy zavrčel.
„Jo Pottere, slyšíme tě! Přestaň hulákat a dostaň nás odsud. "
„Malfoyi! Co tam děláš? Jessico, jsi v pořádku?" strachoval se ihned Harry.
„Jo, jsem v pohodě. Jen prosím, dostaň nás odsud. "
„Jasně, ustupte od dveří." Ozvala se rána a z těžkých okovaných dveří zbyly pouze třísky.
„Jess!" jásal náš budoucí zachránce kouzelnického světa a pevně mě k sobě tiskl. Malfoy se na nás díval zvláštním pohledem, ale nebyla v něm pohrdavost nebo odpor, ale něco jiného, zdálo se mi, že je to závist. Ale to je pitomost, proč by nám zrovna on záviděl. Už vím, ani jeden z nás nemusí tančit s Parkinsnovou.
„Jste oba v pořádku?" Harry rychle střelil pohledem po Malfoyovi. Pouze jsem kývla.
„Skvěle, tak půjdeme, ne? Weasleovi už na nás čekají,“ usmál se na mě zářivě.
S trhnutím jsem se probudila. Merline, tak tomuhle se říká noční můra. Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe a ujistila se, že jsem v Doupěti, co nejdál od Malfoye. Hluk přicházející z chodby mě upozornil na to, že mužská část domu už je na nahou. Z vedlejší postele se ozvalo mručení.
„Taky ti přeju dobré ráno, Mio“ řekla jsem.
„Nech si ten sarkasmus, Jess a nic se ti nestane.“ Milá jako vždy.
„Jelikož mám v rukou tvůj spánek po dobu dalších dvou až tří let, tak bych ti radila, abys na mě byla milejší,“ ušklíbla jsem se na ni. Jen tak tak jsem se stihla vyhnout obrovskému polštáři, který mi proletěl těsně u hlavy. Následoval nevraživý pohled naší jindy milé a hodné Hermiony Grangerové. Vyplázla jsem na ni jazyk, ona se jen otočila na druhou stranu a snažila se pokračovat ve spánku. Nebylo jí přáno. Na chodbě se ozval ještě větší hluk, než předtím.
„Ronalde, to ani ty schody neumíš sejít normálně?!“ zakřičela Mia naštvaně.
„To nebyl Ron, ale Harry. Ron dupe víc,“ ozvalo se z druhé strany místnosti. Úplně jsem zapomněla, že spíme v Ginnině pokoji. Byla jsem v celku překvapená její znalostí Harryho a Ronovy chůze. Já sama jsem si taky myslela, že to byl Ron. No jo, hlod není nad to mít všímavou sestru.
„Dobré ráno, Ginny,“ usmála jsem se na ni.
„Dobré, Jess,“ oplatila mi úsměv. Obrátila jsem se na Miu.
„Vidíš? Takhle se přeje dobré ráno. A ne to tvoje…“ nedořekla jsem, protože teď už na mě neletěl polštář, nýbrž samotná Hermiona. Začala jsem ječet a zároveň jsem se snažila bránit jejím útokům na své tělo. Najednou vtrhly do pokoje dvojčata.
„Co se to tu děje?“ zeptali se unisono, když viděli náš „souboj“. Mia mě přestala mlátit, takže jsem se na ně mohla podívat a Ginny se leknutím posadila.
„Ven!“ dostalo se jim trojhlasné odpovědi. Nezbývalo jim nic jiného, než poslechnout. Využila jsem těch pár vteřin Hermioniny nepozornosti, shodila jsem tu mlátičku ze sebe a utíkala do koupelny. Tam jsem se zamkla. Sice na mě nejdřív bouchala křičela, že mě zabije, ale nakonec to vzdala a s mručením odešla pryč. Když jsem se odvážila vejít znovu do pokoje, nikdo tam nebyl. S pocitem bezpečí jsem se tedy převlékla a sešla dolů na snídani. Všechny pohledy se dívaly na mě, ale jen jeden z nich byl přímo vražedný. Ach, jak já miluji svoji spolubydlící. Sedla jsem si ke stolu a dělala jakože nic. Najednou Harry sikl bolestí a sáhl si na jizvu.
„Harry? Harry, co ti je?“ obrátila jsem se na něj se strachem.
„Já nevím, strašně to pálí.“ Celé doupě se začalo podivně třást, Sirius vstal a přešel k oknu.
„Smrtijedi! Rychle se schovejte, děcka!“ vykřikl. K jeho smůle ho nikdo z nás neposlechl, všichni jsme vytáhli hůlky a Siriovy příkazy jsme vůbec neposlouchaly. Viděl, že s námi nic nenadělá, tak nám jen připomněl, abychom byli opatrní. Všichni vyšli ven, my jsme se drželi spíš vzadu, až na Harryho, ten byl hned vedle Siria a Rema. Po chvíli boje jsem uviděla jen záblesk červeného světla, který se hrnul přímo na mě. Někdo se však postavil přede mě a kletba ho zasáhla. Nevěděla jsem, kdo to byl, zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe a snažila se aspoň zjistit odkud kletba vyšla. Nic jsem však neviděla, měla jsem zamlženo před očima, nohy mě neposlouchaly a točila se mi hlava. Poslední, co jsem slyšela, než jsem omdlela, byl Ronův hlas.
„Frede!“
Mirage
Kapitola IV.
Yep
Anet | 12.06.2011
Re: Yep
Mirage | 12.06.2011
Menší technické problémy, snad se toho tolik nestalo :) Mně bylo jasné, že tě Malfoy potěší ;) Znáš mě, moje sny jsou vždycky zajímavé ;) Co se stalo Fredovi se snad dozvíš v příští kapitole. Hatě jsme si užili :) 82 mu je, ale jako docela valilo, že chlapec, ale ten Čenský toho moc neřekl :D Jasně! Jen, co přijedu 1.7. do Znojma, tak to rozděláme ;)
