Ta básnička je luxusní! ostatně jako celá tato kapitola ;o)
Kapitola II.
Prosím, abyste braly na tuhle kapitolu ohledy, protože je tohle výplod mého chorého mozku a to CHORÉHO doopravdy, protože jsem nemocná a už mě vážně nebaví pořád jen ležet. Tak vás prosím o trošku nadhledu. Ale na druhou stranu je tahle kapitola o něco delší. Jinak příjemné počtení *úsměv*.
Er-forma
„Sorbone! Ty zvíře jedno přerostlý nenažraný!“ zatímco Veronica naštvaně křičela, Jimmy neměl daleko k už druhému záchvatu smíchu v tento den. Tichošlápek jen šokovaně hleděl na černé, chlupaté stvoření (podobnost čistě náhodná), které se momentálně snažilo vypadat co nejvíc nevinně. Vzhledem ke spoušti okolo něj, to nemělo vůbec žádný efekt.
„U Merlina, co se to tu stalo?“ Jimmy se snažil o co nejméně pobavený tón, ovšem moc se mu to nedařilo. Slova se ujal jeho dědeček.
„No Angela upekla už třetí pekáč koláčů, a aby stihly vychladnout, než přijedete, dala je všechny na stůl. Zahlédl jsem, jak se sem řítí něco chlupatého. Původně jsem si myslel, že je to Sirius, ovšem pak jsem poznal Sorbona. Domníval jsem se, že sem jdeš s ním i ty nebo Nick.“ Obrátil se na Veronicu, pak pokračoval: „Doslova sem vletěl, skočil na ten stůl, sežral všechny koláče, a jelikož ho po nich začala pálit tlama, jak byly ještě horké, tak tu začal poskakovat a běhat po celé místnosti a nadělal tu takovouhle spoušť.“ Skončil James svůj monolog. Sirius nehnul ani brvou, Jimmy v sobě opět dusil smích a James s Angelou se snažily vymyslet jak to všechno co nejefektivněji napravit. Sorbon přistoupil k Veronice a udělal na ni takové psí oči, jaké jen vlk dovede udělat.
„Nekoukej tak na mě. Máš pořádný průšvih. Zaprvé utekl si z hradu, za druhé nadělali si tady pořádnou spoušť a za třetí psí oči ti nepomůžou, Sirius umí lepší.“ V tu chvíli se Siriusovi rozzářili oči jako malému dítěti. Poprvé za celou tu dobu promluvila i Angela.
„Ale no tak, netvařte se, jako by to byla největší pohroma světa. Za chvíli přijedou ostatní, a i když je pravda, že nám s tímhle Sorbon rozhodně moc práci nezlehčil, věřím, že to pár kouzel dá zase do pořádku.“ Dořekla a široce se usmála. Tím bylo všechno vyřešeno. James párkrát mávl hůlkou a bylo skoro uklizeno, Angela s Veronicou pekly nové koláče, Sorbon byl za trest venku a Jimmy se Siriem to všechno sledovali, a občas se do něčeho slovně zapojili. Když přišel Nick, nestačil se divit.
„Taaaaak fajn. Přísahám, že už nikdy nebudu pít, když řeknete co se to tu děje.“ Zmateně těkal očima po místnosti. Najednou se mu však za zády ozval pobavený dívčí hlas.
„Cartere, tomu přece sám nevěříš. I kdyby to ten tvůj neexistující mini mozeček pochopil, tak ty se NIKDY nevzdáš alkoholu.“ Nick musel uhnout svému dvojčeti, jak kolem něj prosvištěla.
„Nikiiiiiii!“ objala svou kamarádku, jako by to bylo naposled.
„Ty aby sis nerýpla, co Lanstay?“ Nick se jen ušklíbl a radši se šel přivítat s kluky. Veronica si zatím povídala s Nikol, když v tom jí někdo zakryl oči. Tu vůni hned poznala.
„Hádej, kdo jsem. Nejsem den ani noc, jsem něco mezi tím, jsem hvězda, co nad tebou bdí. Nejsem sice okouzlující Sirius, ale jsem…“ kouzlem proměněný, přesto příjemný hlas se odmlčel. Veronica pochopila.
„…prostě Regulus“ doplnila ho. Regulus jí odkryl oči a ona ho objala.
„No to je dost, že jdeš brácha! Už jsem si začínal myslet, že tě naše drahá máti nepustí.“ Řekl mu naoko starostlivě Sirius.
„Buď bez obav, tebe bych tu přece samotného nenechal, bratříčku.“ Regulus se na něj na oplátku ušklíbl.
„Ovšem s tím okouzlujícím Siriusem sis u mě šplhnul.“
„Tak to byl vedlejší účinek.“ Usadil ho mladší Black. Zatímco se Sirius tvářil rádoby uraženě, Nick se začal kolem sebe rozhlížet.
„Koukám, že se nám to všechno dobře schází. Teď už chybí jen Remus.“ Jimmy zpozorněl.
„Nechybí, támhle jde.“ Všichni se podívali směrem, kam Jimmy ukazoval. A opravdu. K domu kráčel světle hnědý vlk se zlatýma očima. Zarazil se, když proti němu vyšla skupina zvířat, v čele s podobným vlkem, jako byl on sám, tenhle měl však smaragdové oči a mezi ušima černý trojúhelník, kterého každý cíp se dotýkal jednoho ucha a třetí směřoval mezi oči. Vedle něj kráčela černá puma se stejným trojúhelníkem, ale tenhle byl bílý, dokonce měla stejné oči. Za nimi šli, černý pes s bouřkovýma očima, jelen s hnědýma očima, černý medvěd s modrýma očima a nad hlavami jim létal fénix s duhovýma očima.
Když přišli k sobě na vzdálenost pár centimetrů, chvíli si dívali do očí a pak se najednou Remus proměnil na svou původní podobu.
„Jsem sice rád, že vás vidím, ale celkem jste mě vylekali. Začínal jsem si myslet, že si sem Angela s Jamesem pořídili soukromou Zoo.“ Z té menší Zoo se jako první proměnil Sirius, kterého už začínali kousat blechy na nepříjemných místech.
„Náměsíčníku, ne že bych nebyl rád, že tě vidím, to spíš naopak, ale takovýhle narážky si vyprošuju.“ Napomenul ho. Poté se proměnili zpět i ostatní.
„Tak teď už jsme vážně kompletní.“ Pronesl spokojeně Jimmy. Najednou se zevnitř ozvala Angela.
„Pojďte dovnitř. Koláče už jsou hotové a hlavně vychlazené.“ Víc Sirius slyšet nepotřeboval. Když přišli ostatní dovnitř, měl Sirius už skoro celý talíř koláčů snězený.
„To mi teda řekni Siriusi, jak ty to děláš?“ zeptal se ho pobaveným hlasem James. Sirius jen pokrčil rameny. Po pár koláčích toho ovšem nechal a začal všem vyprávět co se jim stihlo stát za těch pár hodin co tady jsou.
„ Tak tohle budou hodně zajímavé prázdniny.“ Řekla Nikol jen, co se dosmála.
„Jen se smějte cizímu neštěstí.“ Zavrčela vztekle Veronica. „Hlavně, se nezapomeň zmínit, že jsem tě výjimečně pochválila na úkor Sorbona.“
„Souhlas, chudák Sorbon to teď strašně těžce nese.“ Řekl soucitně Nick.
„Veronico, poslyš, jak teď mě tak napadá, proč ty nám všem říkáš zdrobnělinami? Ne, že by se mi to nelíbilo, spíš mi to tak vrtá hlavou.“ Ozval se Regulus. Veronica se už nadechovala k odpovědi, jenže Nick ji předběhl.
„To máš tak, máme tady dva Jamese, staršímu říkáme Jamesi a mladšímu Jimmy. No, a jelikož si Sirie začal stěžovat, že jemu říkáme Sirius a Jimmymu Jimmy tak jsme tak začali říkat všem. Stal se z toho už zvyk. Auuuu , co mě biješ? Víš, že seš dneska strašně agresivní?“ zavyl Nick a hladil si bolavé rameno.
„Veroni, přísahám, že kdybys to neudělala ty, tak to udělám já a věř, Cartere, že by tě bolelo něco mnohem citlivějšího než rameno.“ Nikol už ty jeho kecy prostě nemohla vydržet.
„Dík Niki. Za á bratříčku, odkdy se ty jmenuješ Veronica? A za bé nedělej ze sebe pana chytrejjsemavšechnovimvsechnoznam.“ Oznámila mu poněkud podrážděně Veronica. Jimmy už nechtěl další hádku.
„Co vy dva vůbec? Co je nového?“ Opět ožil Nick.
„Znáš to, my se nenudíme. Hodiny od Van Helsinga, hádky s dědečkem, občas zajdeme sem, chodíme na naše uvedení do společnosti, Veronica láme srdce urozeným chlapům, normálka.“ Sirius se málem zakuckal koláčem.
„Cože?! Uvedení do společnosti? Veronica zase láme srdce? No jen povídej dál, jsem jedno velké ucho.“ Veronica jen protočila oči v sloup.
„Ucho seš teda pořádný Sirie. Uvedení do společnosti bylo na podzim a to s tím lámáním srdcí není zas tak něco extra.“ Nick se uchechtl, Veronica ho zpražila pohledem a pokračovala dál.
„Prostě jsem tančila se synem sousedního hraběte nebo co to je. Jmenoval se Thomas (ten syn) a měl dvojče- Lucase. Vzhledově byl mezi nimi jediný rozdíl: Thomas měl modré oči a Lucas hnědé. Jinak měli oba stejné černé vlasy a stejnou postavu. Povahou byli naprosto rozdílní. Thomas byl milý a pozorný, no a Lucas byl prostě úchyl, jinak to říct nejde. Skoro celý večer jsem tančila s Thomasem, ale jeho bratr za mnou pořád dolízal a nechtějte vědět, jaké měl kecy. Když už jsem těch keců měla tak akorát po krk, odešla jsem ze sálu na balkon s terasou. Tam za mnou přišel Lucas nebo jsem si to aspoň myslela. To byla pro mě poslední kapka. Řekla jsem mu, co si o něm myslím a poslala ho někam. Zbytek večera jsem ani jednoho z těch dvou už neviděla. Za pár dní mi přišel dopis a vněm báseň.
V temném sklepení se světu ukrýváš,
přes černý les skrz tmu chodíváš,
však v samotě nenacházíš osud svůj,
podívej, ten hrad i les je domov tvůj.
Jsi dcerou záhadných lesů a rozeklaných skal,
jsi matkou vlků a medvědů,
jsi jejich žal, jsi večerní soumrak,
který se prolíná s dnem,
jsi noční můrou lidí a svým vlastním snem.
Tvé divoké slzy zde po horách stékají,
ztrýzněné duše do útrob smrti lákají.
Do svého domu si je věrně zvala
a Transylvánie se jejich hrobem stala.
V té zemi začíná noc a začínají stíny,
každý tam je hříšný ale nikdo nemá viny.
V těch horách končí cesty, končí tajenkou.
Temná země se svou temnou hraběnkou.
Sir T.
Byla od Thomase. To on byl tehdy na balkoně, ne jeho bratr. Takže mě teď nenávidí. Jak už říkal Nick, NORMÁLKA.“
Mirage
