Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč?Proč je to tak krátké a napínavé? Já chci vědet, co se stalo dole ve sklepě! :D Ale tohle mě dostalo. "Já myslela, že jediný pták mezi námi je Niki a občas Sirius." :D Aaaaaaaaaaa, já už chci další i s úplnkěm! Bože, Mir, tebe mám ráda, ale tvoje povídky miluju a už teď mám absťák! :)
Kapitola VI. - Prokletá půlnoc
Po straaaaašně dlouhé době jsem zase tady i s další kapitolou k VV a AnV. Doufám, že mi to odpustíte, ale měla jsem teď trošku horší období ve škole a taky múza se mi vyhýbala obloukem, takže se vám všem velmi omlouvám. Ale teď už samotná kapitola. *úsměv*
Er-forma
„Kam tak spěcháš?“ zeptala se Lily své spolubydlící. Jen co přišly z večeře, Veronica se znovu měla k odchodu.
„Dneska při lektvarech mi poslal nějaký kluk z Mrzimoru dopis a ptal se mě, jestli s ním nepůjdu ven,“ odpověděla jí. Lily se podivila.
„Vážně? Vždyť si tady teprve jeden den. A víš aspoň, jak se jmenuje?
„To už si asi nevzpomenu. Ne, počkej. Daniels, Patrick Daniels.“ Lily na ni vykulila oči.
„Cože?! Myslíš TOHO Patricka Danielse, kapitána mrzimorského famfrpálového týmu? Prosím, řekni, že si ze mě děláš jenom srandu! Tenhle kluk totiž holky nikdy nezve. Tomu všechny skáčou do postele samy!“
„Jo, Nikol říkala něco v tom smyslu,“ pokrčila Veronica rameny.
„Mluvil tady snad někdo o mně?“ zeptal se Jimmy, který zrovna vešel do společensky a zaslechl část jejich rozhovoru. Obě dívky na něj zaměřily své pohledy.
„Ne Jimmy, bohužel jsme se bavili o někom jiném, ale taky hraje famfrpál.“
„Tobě, Pottere, by tam neskočila ani tak nejzoufalejší holka na světě!“
„Hej, neříkej o mně, že jsem zoufalá, ano?“ obrátila se Veronica na svou spolubydlící. Lily na ni jen zmateně hleděla.
„Co?! To…jako…že ty a…on…jste to? Merline, to je snad zlý sen. Jak jsi…? Ne, počkej, nechci to vědět!“ Lily se rychle zvedla a odešla do pokoje. Jen, co se za ní zavřeli dveře, začal se Jimmy smát a Veronica s ním.
„Ona nám to uvěřila! Ty jsi génius, holka! Evensová se z toho bude ještě dlouho vzpamatovávat!“
„To víš, mám skvělé přesvědčovací schopnosti.“ Veronica ho ještě chvíli sledovala pobaveným pohledem, pak si ale uvědomila, že už má být někde jinde.
„Jimmy, nebuď škodolibý na svou budoucí ženu, pokud ji teda ještě chceš. Já teď musím odejít, vyřiď klukům, že se do půlnoci vrátím, tohle je pro Nicka, on pak už bude vědět,“ řekla a podávala mu obálku. Poté se rozloučili a James Potter zůstal ve společenské místnosti sám. Ale ne na dlouho. Po pár minutách vešel do společenky Nick. No přišel, vběhl tam hodně rozzuřený Nick.
„Kruci! Lanstay by si zasloužila uškrtit, rozthat na cucky a ty cucky utopit, všecky!“
„Trest s Nikol za ty dnešní lektvary?“ zeptal se ho nebelvírský kapitán.
„Přesně! Věř mi, tohle bylo vážně za trest. A přitom to byla její vina!“ Jeho kamarád pokrčil rameny.
„Byli jsme ve dvojicí, takže ať už to byla tvoje chyba nebo její, schytali jste to oba dva.“
„Pffff, tobě se to říká, ty jsi byl s Remem, jenže víš, jaký je to s Lanstay? Ta mě peskovala pořád! Divím se, že mi nezkritizovala i moje spodní prádlo.ů Jimmy se rozesmál.
„Třeba jí došla řeč, když viděla, ty srdíčka žabičky, co na nich máš.“
„Ha ha ha, tak to nebylo moc vtipný!“ Tím ho ovšem rozesmál ještě víc.
„Omyl, to bylo hodně vtipný. Představa, jak se Nikol tváří by dostala do kolen každého. A tvoji sestru nejvíc,“ ušklíbl se na něj. Nick se musel pousmát, ta představa vážně nebyla zas tak špatná, ale tohle téma už nechtěl probírat. Okamžitě si vzpomněl na to, co se stalo dole, potřásl hlavou a změnil téma.
„Když už jsme u ní, kde vlastně je?“
„Před chvílí odešla. Něco ti tu nechala.“ Nick od něj převzal obálku, otevřel ji, vytáhl z ní vzkaz, po chvilce čtení ho zase vrátil zpět, promnul si oči a podíval se na Jimmyho zoufalým pohledem.
„Ona mě chce prostě zabít.“
„Kdo? Nikol? Tak to už víme dávno,“ oznámil mu s klidem jeho kamarád.
„Já myslím Veronicu, mám prý Siriovi vyřídit, že tam s námi bude i Regulus.“ Jimmy pochopil. Bylo všeobecně známo, že se ti dva opravdu nesnášejí. To, že spolu vydrží vždy dva měsíce v roce je obdivuhodný výkon. Ti dva jsou Nebelvír a Zmijozel, oheň a voda, teplo a chlad, nebe a peklo. Pokud se dnes v noci oba dva nedostanou nějakým záhadným způsobem do bezvědomí, tak se oba navzájem pozabíjí.
„Tak to teda hodně štěstí,“ pronesl do prázdna. Nick přešel k oknu. Povzdychl si.
„Nehci.“ Jimmy se zarazil, nechápal ho. „Nechci úplněk. Nenávidím ho. A nechci žádnou přeměnu. Sice o mně holky občas říkají, že jsem zvíře, ale podle mě, tím myslí něco trošku jiného,“ uchechtl se. Jimmy nemohl říct, že ho chápe. Nevěděl, jaké to je, měnit se jednou za měsíc v krvelačnou bestii. Položil Nickovi ruku na rameno.
„Zvládneme to, Bradavice se moc neliší od vašich lesů. A i kdyby, všechno je jednou poprvé,ů pokusil se zažertovat. Nick se pousmál, tenhle druh humoru měl opravdu rád.
„Víš, co? Radši mi řekni o tom trestu s Nikol. Jak moc ti zkritizovala ty spodky?“ Nick se rozesmál. Myšlenky na úplněk byly ty tam.
„Ty jsi vůl.“
„Omyl, jelen. A dvanácterák, abys veděl.“
„Nech si toho nebo ti neřeknu nic a budeš mít po ptákách.“
„Po ptákách? A já si vždycky myslel, že jediný pták mezi námi je Nikol a občas Sirius.“
„Jimmy!“ okřikl ho jeho kamarád.
„Už mlčím,“ zvedl ruce v obraném gestu a nechal svého kamaráda pokračovat.
Mirage
