Kapitola III.
Takže, minulá kapitola byla třístránková, takže tahle je poloviční, doslova. Ale slibuju, že další kapitola bude zase dlouhá, mám k tomu svoje důvody *mrknutí*. (Taky jste si všimli, že už tři kapitoly popisuju pořád ten samý den? Ups.)
Er-forma
„Z toho si nic nedělej, Jimmy ještě pořád prožívá nešťastnou lásku, už skoro 7 let! A podívej se na něj, je pořád v pohodě.“ Snažil se ji povzbudit Sirius.
„Tím chceš říct, že ještě pořád probíhá jeho konverzace s tou Lily Evansovou asi takhle:- Hej Evansová, půjdeš se mnou na rande? Trhni si Pottere! -?“ Jimmy se zatvářil velmi uraženě, ovšem to nezabránilo ostatním válet se smíchy po zemi.
„Nebuď uraženej Dvanácteráku. Má pravdu. Nicku, proč vy dva nechodíte s námi do Bradavic?“
Reme, ptáš se nás každej rok a my ti každý rok odpovídáme, že nás dědeček nepustí.“
„Omyl bráško. Tebe pustí mě ne.“
„Ale no tak, zkuste se ho zeptat i letos. Třeba vám to povolí. Vždyť je to náš, poslední rok v Bradavicích.“ Nikol by stačilo, kdyby v Bradavicích byla jen Veronica, bez jejího bratra by se totiž klidně obešla.
„Zkusit to rozhodně můžeme Niki, rádi bychom s vámi jeli. No bohužel, pochybuju, že nás oba pustí. Nicka možná, ale mě ne, zvlášť po tom mém raním výstupu. Ale budeme se ho snažit přesvědčit, že brácha?“
„Si piš. Tenhle rok si přece nenecháme ujít. A krom toho, v Bradavicích jsou prý super kočky.“ Mrknul na Siria. Nikol jen protočila oči, ale radši mlčela. K její smůle si toho Nick všiml.
„Až na tebe Lanstay.“
„No už jsem si myslela, Cartere, že jsi vážně nemocný.“
„Buď bez obav. Myslím, že ty by ses to dozvěděla jako poslední.“
„Já se nebojím, já mám jenom strach, že tě zabiju dřív, než se to stane.“ Ušklíbla se na něj. Nick se otočil na Veronicu.
„Měli bychom jít, slunce zapadá.“ Kývl k slunci zapadajícímu za obzor. Moře se díky tomu zbarvilo do barvy krve, což znamenalo, že se Drákula chystá k večeři, takže se oni už musí vrátit zpět do hradu. Nezbývalo jim nic jiného, než se rozloučit s ostatními a jít zpátky. Když přišli dovnitř, každý se vydali jiným směrem; Nick se šel převléct na večeři do svého pokoje, ale Veronica se nejdříve vydala do sklepení.
„Ahoj Rosie.“ Oslovená starší žena se na ni doširoka usmála, tím se zvýraznili její vrásky, které měl na obličeji, nejen od starostí a smíchu.
„Ahoj sluníčko. Jdeš pozdě, večeři už mám uvařenou. Kampak si vlastně zmizela?“
„ Byla jsem u Angely a Jamese, Jimmy s ostatními totiž přijeli.“
„Opravdu? To je skvělé. Ovšem je ti jasné co tě dnes večer čeká? Buď: několikahodinová přednáška o chování Drákulovy vnučky anebo v tom horším případě: bude celou dobu mlčet a ty jen budeš cítit, jak ti to celé vyčítá. A bohužel pochybuji, že pomůže to, že jsem dnes připravila krvavé maso.“ Povzdychla si Rose. Veronica ji měla ráda, snažila se vždycky všechno urovnat.
„Spíš by ho musel naštvat Nick, nechápu, jak to dělá, ale když ho naštve on, tak nám to spíš vždycky pomůže a s dědečkem se pak líp vychází, zatímco já ho prostě naštvu. Budu už muset jít, jinak bude zuřit ještě víc.“ A tak se s Rose rozloučila a odešla za Nickem nahoru. Přesně v tu dobu, kdy zapadlo slunce, vstoupil do jídelny, kde už Nick s Veronicou seděli, Drákula. Celá večeře probíhala přesně tak, jak nikdo nechtěl, aby dopadla. Drákula jen mlčel a občas se jen podíval na Veronicu pohledem opovržení. I když Nick cítil napjatou atmosféru, rozhodl se, že to zkusí.
„Dědečku, dnes na ostrov opět po roce přijel Sirius Black s přáteli a poprosil nás, jestli bychom spolu s ním nemohli studovat tento rok v Bradavicích. Je to poslední rok.“ Nick zněl vážně a jako pravý šlechtic, což bylo nezvyklé. Veronica viděla, že je schopný udělat cokoli a to jak zněl ji rozesmávalo, ale udržela si kamennou tvář. A bylo to ještě těžší, když uslyšela Drákulovu odpověď.
„Dobře.“ Veronica se začala dusit jídlem, když to uslyšela a Nick vypadal, že jeho oči opustí svoje míso jak je vykulil.
„Můžeš jet, ale tvá sestra zůstane zde.“ Veronica sevřela pevně nůž v ruce a myslela na strašné věci. Místo toho se jen zvedla a odešla v klidu do věže.
Celý zbytek prázdnin byl stejný: Hned po snídani odešli Nick s Veronicou k Angele, kde už je čekali ostatní a na večeři byli zase zpátky. Tam Nick pokaždé opakoval svou otázku, na kterou dostal pokaždé stejnou odpověď. Nezkoušel to jen on, kluci, Nikol, dokonce o Rosie to zkoušela, a když i Van Helsingovi řekl ne, bylo všem jasné, že to nemá cenu.
„Měl si jet s nimi.“ Řekla Veronica svému bratrovi, když už všichni odjeli.
„Tak na to rovnou zapomeň, bez tebe nikdy. Kdybych to tam měl vydržet celý rok s Lanstay sám, tak se z toho vážně zblázním. Vždy´s ní se to prostě vydržet nedá. Navzájem bychom se tam pozabíjeli a to by byla škoda, kdybys přišla o svého milovaného bratříčka ne?“ udělal na ni psí oči a Veronica se rozesmála.
„Samozřejmě ty můj milovaný bratříčku. A taky by mě mrzelo, kdybys mi zabil kamarádku, pak bych to pro změnu nevydržela já s vámi.“ Oba to mrzelo.
Veronica jen tak ležela na posteli a drbala za uchem Sorbona. Přemýšlela, jestli je nějaký způsob, který nezkusili a který by je dostal do Bradavic. Jistě že byl, ale to nemohla udělat. Ne, to prostě nešlo. Ale byli to její přátelé a být s nimi celý rok, tak to přece jí stojí za to. Nebo ne? Stojí jí ten jeden rok za to, aby zbytek její života prožívala peklo? Do hajzlu s tím, vždyť jsou to její přátelé a kvůli nim by udělala cokoli. Prostě s Nickem do Bradavic pojedou a ani Drákula je nezastaví. Rozběhla se do jeho pracovny, jak nejrychleji mohla. Otevřela dveře. Seděl jako každý večer za svým honosným stolem a přeměřoval si ji zvědavým pohledem. Už nemohla couvnout. Alea iacta est.
„Mám pro tebe návrh….“
Mirage
Kapitola III.
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
